Tohle je klíč k dopravě dřeva dolů do údolí. Zásadní problém byl - jak dopravit taková obří polínka dolů pralesem? Nejsnáz se dřevo samozřejmě dopravovalo po vodě. No jo, ale tady jsme ve strmých kopcích a na poloostrově. Kolik deset kilometrů dlouhých řek s dostatkem vody jste už v horách potkali? Řešení se našlo - přehrady. Dřevo se dotáhlo (přímo, pomocí volů nebo dřevěných koryt) a naházelo do nich nebo pod ně a pak se to všechno najednou vypustilo, nejlíp v koordinaci s nějakou povodní. Hráze byly nejdřív na jedno použití, ale to je dost nuda, muset to pokaždé stavět znova. Pak zkusili udělat stálou se stavidlem, ale ejhle, než vytočili stavidlo, nebyla voda dost silná, aby dřevo odnesla. Výsledkem byla technologie, kterou vidíte na obrázku. To, co vidíte, je vlastně výpust přehrady. Ty plaňky byly pěkně opřené nahoře a zapřené dole, přes to několik kůlů cik cak a zapřené to celé bylo kolíkem. Když pak zatáhli za šňůru a vytrhli kolík, všechno to povolilo naráz a bránou se začala valit voda, na jejíž hladině poskakovaly ty plaňky. Měli je přidrátované, aby nemuseli dělat pokaždé nové.
Tak tedy zhruba vypadala technologie přehrady, ačkoliv skoro každou tu stavěl někdo jiný a každá byla unikát. Mezi lety 1871 a 1925 jich tu bylo postaveno přes stovku. Dřevo v nich či pod nimi čekalo na odplavení od několika měsíců až po několik let.
Největší monstrum ale byla soustava deseti přehrad, postavená na začátku dvacátých let. Nad hlavní přehradou nad Kauaeranga Gorge bylo dalších devět. Vypouštěli je koordinovaně tak, aby dole měli dost vody. Při největší akci tu během 35 minut dopravili dolů do údolí 28 000 klád. Dokážete si to představit? Já ne.