A pravděpodobně dokonce aspoň dvě. Dál to totiž už nevede.
Dřív to dál vedlo. O tom si toho můžete přečíst na stránkách přátel místní železnice, kolik libo, takže jen ve zkratce - už za Rakouska-Uherska tu postavili železniční trať, a ne malou. Spojovala totiž české hnědouhelné doly a saská odbytiště. Nebyla to jistě trať nijak levná - hory, doly, mosty a tunely. Ale uhlí je uhlí. Čas nerušeně plynul, dokonce prý nějakou dobu jezdil přímý vlak Praha - Moldava. Pak přišla Druhá světová válka a Moldava se najednou stala konečnou. Kupodivu to však nebyla konečná pro celou moldavskou železnici - socialismus železniční dopravě celkem přál a náhradou za dopravu uhlí se stala doprava turistů, a tak se trať udržela dál v provozu. Ta konečná málem přišla po revoluci. České dráhy usoudily, že prý nejlíp ušetří na údržbě téhle trati, když ji nebudou udržovat vůbec. A tak bylo 28. srpna 1996 při kontrole zjištěno 21 kritických závad a provoz byl okamžitě zastaven. Že to byl přístup naivní? Myslím, že spíš vypočítavý. Vzhledem k dlouhodobé sebelikvidační politice ČD bych se nedivil, kdyby neudržováním chtěly jen docílit stavu, kdy trať bude objektivně ve stavu, kdy se nevyplatí ji opravit a dál používat. Tady jim to ale, světe div se, nevyšlo. Proti zrušení trati se zvedl takový odpor spolků přátel železnice (asi to budou ovšem přátelé železnice obecně, ne zrovna té reprezentované ČD), tedy všichni přátelé železnice začali posílat petice, kam to jen šlo, a nakonec docílili zachování trati. V roce 1998 dokonce byla trať vyhlášena kulturní památkou, takže má šanci přežít i dál. Doba dopravy uhlí se ovšem už nevrátí a zlaté časy železniční dopravy asi taky ne, takže ty spousty nádražních budov a kolejí z té doby už asi navždycky zůstanou, až na tu jednu, po které projede čtyřikrát denně motoráček, zasněžené.