A to kulaté vpravo je gápeĺ neboli žentour, prý jeden z největších v Evropě. Sůl se tu těžila od roku 1571, o sto let později postavili výtah o výkonu čtyř koňských sil, s navíjecím bubnem o průměru 5,6m prý z jámy hluboké nakonec 155 metrů dokázali koně vytáhnout náklad soli pětkrát za hodinu.
V roce 1752 jim důl prý přes noc zaplavila podzemní voda. Zjistili, že je velmi slaná, a tak přizpůsobili technologi a začli těžit solanku. Ta prý byla velmi koncentrovaná, snad až 1,2kg/l (tedy plně nasycená), a v pěti- až osmihektolitrovém měchu z volských kůží tak prý koně ze stometrové hloubky tahaly pětkrát za hodinu až 2,5 tuny solanky (nebudeme si kazit vyprávění nějakými hloupými výpočty, že ne?).
Na začátku dvacátého století se rozhodli koně nahradit elektromotorem. Záhy po jeho pořízení však prý zjistili, že obec dosud nebyla elektrifikována, a tak museli opodál postavit ještě strojovnu s parním strojem a generátorem. A když to celé dokončili, zjistili prý, že nový výtah není o nic rychlejší než ten s žentourem, protože většinu času stejně zabere napouštění měchů.