Den 5., st 20.6.2007: St-Malo, Dol de Bretagne, Mt. St-Michel (přeskočit kecy)

Dnešní výlet nebude na kole, ale autem. Východním směrem. Prvním cílem je pirátské město Saint Malo. Před ním ale zastavujeme ještě u nedaleké přílivové elektrárny. Na první pohled taková normální hráz, nic zajímavýho. Náhodou ale nacházíme vchod do expozice o elektrárně. Super - prostě tam mají zadarmo expozici o té elektrárně, v závěru je dokonce okno vedoucí do provozní haly uvnitř hráze. Srdce technika plesá.

Přílivová elektrárna tam stojí od šedesátých let, jejích 24 turbín dává dohromady maximálně 240MW (čtvrt bloku Temelína) a reálně jede v průměru tak na 30%...to je celkem slušný. Každá z 24 turbín má průměr asi 6 metrů, točí se 94krát za minutu a pobere jednu Vltavu na 2. povodňovém stupni nebo 5 Vltav dnešních. Turbíny umí taky fungovat jako pumpy, takže se z toho asi dá udělat občas i přečerpávačka. V expozici se mimo jiné dále dozvíte, jak to dělají, aby jim turbíny nezrezly a že první pokusy s přílivovou energií dělali ve Francii kolem roku 1920.

Saint Malo - Původně biskupské město, které tamní biskup nechal obehnat hradbami, v 16. století na 4 roky samostatná republika, později pirátská bašta. Krutě opevněná proti útokům z moře - dvě linie pevností na ostrůvcích v ústí zálivu Basin de la Rance, a pokud by se útočník dostal až do zálivu, musel by ještě obeplout těžce opevněné město ze dvou stran, než by se dostal k přístavu na třetí straně. Uvnitř sedm i víc metrů vysokých a čtyři metry tlustých hradeb je město, extra opevněný zámek a velká katedrála. Celé město bylo během druhé světové války srovnáno se zemí a potom zase pečlivě zrestaurováno. Největší z ostrovních pevností nedaleko města je za odlivu dostupná po souši.

Další zastávkou našeho dnešního výletu je Dol de Bretagne, kde mají katedrálu. Katedrála je velká, honosná a chybí jí půlka jedné věže. Asi to s tou velkolepostí zase přehnali a nezbylo na věž.

Posledním bodem programu je reklama na církev, známá též pod jménem Mont Saint-Michel. Turistická povinnost a konzum. Představoval jsem si to jinak, tak nějak akčněji - ne asfaltku na vysokým náspu až k tomu a kolem stovky aut.

Někdy kolem roku 800 si tu pár mnichů postavilo na 80 metrů vysoké a 300 metrů dlouhé skále, která je (tedy bohužel spíš už jen byla) dvakrát denně ostrov a dvakrát denně pět kilometrů od moře, malý klášter. Tož místo je to pěkné, dominuje širokému okolí, a tak už v desátém století je to poutní místo a klášter i obec pod ním utěšeně rostou. Ve 14. století už ves dosahuje až k vodě. Pak přichází zlomový okamžik - Stoletá válka s Anglií. Mont Saint-Michel je obehnán mohutnou hradbou a přestavěn na pevnost. Angličani ho nikdy nedobyli (zkuste si dobývat něco, k čemu na lodi nemůžete a po souši musíte každých 12 hodin utíkat 2km zpátky před přílivem) a ze Saint Michelu se stává symbol. Jeho sláva hvězd se bude dotýkat a na jejím vrcholu bude pod něj patřit na dvě stě kostelů a měst po celé Francii i Anglii.

Jeho moc upadá po francouzské revoluci. V osmnáctém století je používán jako věznice. Pak si to rozmysleli, prohlásili ho za památku a od té doby ho už asi sto let ustavičně rekonstruují a je z něj zase významné místo, jen místo poutníků je dnes plný turistů.

To všechno byl St-Michel, do kterého vstupujeme a zjišťujeme, že je to především spleť uliček, schodišť, zdí, hradeb, místností a chodeb plná lidí. Byl by to krutej orienťák. Z hlavní ulice plné obchodů prcháme na hradby a po nich nějak překonáváme těch 80 výškových metrů, platíme vstupné a podstupujeme běžnou prohlídku kláštera. Klášter je nalepený na vrcholku skály a v zásadě třípatrový, přičemž podlaha kostela je až na úrovni třetího patra. Z terasy před kostelem je pěkný rozhled, ovšem teď za odlivu i z těch 80 metrů sotva tušíme, kde začíná moře - tak daleko je. Prohlídka nás vyplivne zadním vchodem do klášterních zahrad na severní straně ostrova a odtud se uličkami promotáváme zase ven.

Upravuji své hodnocení: je to konzum a turistická povinnost, ale má proč být.

Cestou zpátky se ještě znovu zastavujeme u přílivové elektrárny, tentokrát za odlivu (ráno vrcholil příliv). Na fotkách je celkem hezky vidět, jak velký rozdíl hladin mezi přílivem a odlivem tu moře má.

Večer pak ještě vyrážíme na krátkou procházku po St-Brieuc.

Zpátky