wegguy.cz

Den 10., po 25.6.2007: Cesta na Loiru (přeskočit kecy)

Odjíždíme na třídenní výlet na Loiru. Vstávání v nelidských osm hodin bych ještě pochopil, půlhodinový prostoj po naložení auta už ale moc nechápu.

První zastávka na cestě na Loiru: La Roche aux Fées. Dolmen, spíš hrobka o třech místnostech. Krutý. Kameny přeložené přes vrch mají některé až 40 tun. Dohady říkají, že to bylo původně zahrnuté hlínou, ale už v 18 století to bylo odhalené. Každopádně je to ale mohutná záležitost, přesně to, co jsem si představoval.

U Segré nám začíná docházet benzín. Předtím samozřejmě míjíme několik pump a pohrdavě pokračujeme dál s vidinou levnějšího benzínu. První pumpa je po 25km a zavřená. Po velkém dramatu tankujeme až za dalších 25km u Angers, v nádrži zbyly asi 3l.

V Angers prozměnu povýšeně míjíme placené parkoviště. Následně bloudíme po Angers a hledáme parkoviště jakékoliv, kam by nás pustili s koly na střeše - všude mají trámy na dvou metrech výšky, proti karavanům pravděpodobně.

Nakonec zastavujeme na (placeném) parkovišti u kostela Notre Dame. To je taková zebra, styl asi nějaká novogotika, kdoví. Sloupy vevnitř jsou štíhlé bílé s antickými hlavicemi.

Cestou přes město mě někdo zastavuje a česky prosí o cigaretu. Když mu česky odpovídám, že nemám, celkem ho to zaskočí. Vzpamatuje se ale, postěžuje si, že Vsetín vypadl, poprosí ještě jednou o cigarety, zanadává na "kurvy pražský" a optá se, odkud jsem. Loučím se se slovy "z Prahy" a pokračuji s ostatními ke katedrále a pevnosti.

Katedrála je opravdu monumentální. Zvenku i zevnitř. Vevnitř neplýtvali místem na tři lodě, vnitřek tvoří jedna jediná mohutná, asi 15 metrů široká loď.

Pevnost je taky mohutná (15 věží) a taky jako Notre Dame zebrovaná. Dovnitř ale nejdeme.

Cestou zpátky potkáváme znovu ty Čechy (tváříme se, že nejsme z Čech) a jednoho francouzského nejspíš žebráka (tam jsem se prozměnu k češství hrdě přihlásil a česky se ho zeptal, co chce - podle očekávání ho to zmátlo a nechal toho).

V Brissac-Quincé pršelo tak hustě, že vrátná sklízela židle a zapomněla nás zkasírovat za vstup do zahrad. Celkem pěknej zámek.

Další postupný cíl, klášter v Cunault, jsme nenašli, takže až Saumur. Čekali jsme ho na jižním břehu Loiry, ale nakonec jsme ho zahlídli nalevo od nás. Přejíždíme tedy řeku a stoupáme k zámku. Bohužel je zavřeno, takže koukáme jenom přes zeď.

Pak se vracíme zpět k autu a míříme podle směrovek dál k informační kanceláři (potřebujeme mapu). K našemu překvapení přijíždíme opět k řece. Takže oprava - zámek je na kopci na jižním břehu Loiry, ale na severním břehu nějakého jiného potoka.

V infocentru umí anglicky a mají leták s mapou, kterou potřebujeme - super. V autě mapu maminka komentuje "Dobrá". Říkám, že jsem chtěl od Chinonu do Blois a dostal jsem od Chinonu do Blois. Maminka kontruje větou "Cože? že slyšel, že říkám 'Do Blois'?".

V Montsoreau je pěkný zámek na břehu Loiry, ve vesnici za ním (Candes-Saint-Martin) jsou krásné staré kamenné domy - tady je to ale jakási opuka či co, prostě nějaká usazenina, žlutobéžová.

V Chinonu je zámek v rekonstrukci, a zaslouženě - zámek je honosné slovo. Ruina je realističtější.

V Chinonu ale hlavně hledáme kemp. Chvilku to trvalo, ale našli jsme - je přímo přes řeku proti zámku, docela ujde.

To ale ještě není všechno. V 19:30 je rozhodnuto, že ještě pojedeme na asi 30km výlet na kole, jen tak, na dvě hodinky. Vyrážíme směrem na Seuilly, cílem je klášter ve Fontevraud. Cestou vidíme jeden malý klášter (Seuilly), jeden zámek z dálky (Coudray), jeden zbytek zámku zblízka (Chavigny) a jeden vojenský prostor (ty jsou tu v každém větším lese, asi proto, že v Bretani a okolí moc lesů nezbylo). Klášter je zavřený (překvapivě, v půl desáté večer). Zpátky jedeme opět přes Montsoreau a přes Savigny. V Savigny už se stmívá. Ten kámen, z kterého tu staví, vypadá ve světle lamp vážně pěkně. Šeroslepá část naší výpravy začíná být nervní (a shodou okolností to je ta část, která vymyslela jet na výlet v půl osmé večer a nemá ani světlo, ani blikačku).

Do kempu přijíždíme v jedenáct, s 48km na tachometru. Posledních pár kilometrů už nervozita přerostla v lehkou paniku a bylo nutné použít základní uklidňovací prostředky.