Kdo nikdy neřídil osm set kilometrů za den bez možnosti vystřídání, neví, o co přichází. Děti to naštěstí zvládly úplně skvěle a díky německé dálniční síti už po osmi hodinách čistého času jízdy překračujeme kolem osmé hodiny večer hranici Německo-Polsko u obce Gryfino. První dojem: Poláci se rozhodli případnou invazi Němcům hned na prvních kilometrech znechutit stavem svých silnic. Dál už je to naštěstí lepší. Obchody v Polsku sice v neděli zůstávají zavřené, ale jinak mají otevřeno často i po desáté večer, takže v klidu nakupujeme a poté, co jsme neúspěšní ve všech ubytováních, co jsme na mapě našli, se přesouváme kousek na jih od obce a zastavujeme na kraji lesa na noc. Stejně jsme to chtěli zkusit. Vychází to na luxusních 30cm šířky kufru na osobu, začíná pršet, varianta "žďárák" padá.
Pod dojmem noci v autě hned ráno přes Booking objednáváme ubytování na další dvě noci a vyrážíme dál na sever. Dnes nás čeká "smaragdové jezírko" u Štětína a "podzemní město" už na ostrově Wolin (geografie na sever od Štětína je poněkud složitější - koukněte na mapu, Poláci tomu každopádně říkají ostrov). A konečně taky moře. Je studené, ale ne nesnesitelně, a docela čisté. Písčitá pláž uprostřed ničeho je docela plná, kousek od ní je konečná městského autobusu - zjevně sem místní jezdí radši než na pláže přímo ve Swinoujscie.
Po cestě jsou všude omezení, vedle hlavních silnic se staví nové dálnice. Poláci je staví ve velkém, rozestavěné úseky dálnic budeme potkávat skoro celou dobu. K řízení obecně - na stránkách našeho Ministerstva zahraničních věcí se o Polsku dočtete: "Upozorňujme na neukázněnost polských řidičů a nedodržování základních pravidel silničního provozu, například nepoužívání směrových světel při předjíždění nebo přejíždění mezi jednotlivými jízdními pruhy, podjíždění zprava apod." Čekal jsem proto leccos - ale nebylo to tak strašné. Rozhodně ne horší než u nás. Skoro bych řekl, že koncentrace bezohledných polských řidičů tam byla nižší než koncentrace bezohledných polských řidičů v Česku. Pravda je, že třeba maximální dovolená rychlost je v Polsku docela věda - jediná kategorie, která má za všech okolností jen jeden rychlostní limit, je dálnice. Provoz byl ale většinou klidný: přes to, jaké tam mají vzdálenosti, se nikdo nikam moc nežene. Jediný problém jsou kruhové objezdy - jsou tam hrozně časté (podobně jako poslední dobou u nás) a Poláci je moc neumějí, takže se tvoří fronty. Velký rozdíl jsem pak vnímal u přechodů pro chodce, Poláci přednost chodců berou dost absolutně a zastavují, už když se někdo blíží po chodníku k přechodu a mohl by chtít přecházet. Chodci to taky berou dost absolutně a moc se nerozhlíží. Cyklisti taky, jednou mi tam vjel cyklista odkudsi z boku asi dvacítkou.
Druhý den na ostrově Wolin věnujeme návštěvě Medzyzdroje (oceanárium) a Swinoujscie - tam jsme chtěli vidět Fort Gerharda a nejvyšší polský maják, ale nedostali jsme se tam. Nějak tam přestavují silnici či co a dá se tam prý teď dostat jen lodí. Tak místo toho bereme zavděk pevností na druhém břehu řeky Swiny a pak ještě popojíždíme úplně na západní kraj Polska, abychom to pobřeží měli fakt celé.