Vrátím se ještě ve věku dítěte zpátky, tam totiž na některé čeká v podobné rozhodování jako v případě očkování (v jistých ohledech závažnější, ale princip rozhodování je stejný) - vyšetření vrozených vad (hlavně Downův syndrom).

Tohle vyšetření se provádí dvoukrokově: nejdřív se pomocí ultrazvuku udělá hrubý odhad (výsledkem je pravěpodobnost postižení), a u 2-3% "podezřelých" se v druhém kole nabízí (někdy spíš vnucuje) genetické vyšetření ze vzorku placenty nebo plodové vody (výsledek je téměř jistý verdikt). A tady to začíná být zajímavé - to druhé vyšetření není bez rizika, udává se šance mezi 0,5% až 2%, že vyvolá potrat.

Na to druhé vyšetření posílají většinou, když z ultrazvuku (reálně je to netriviální mix faktorů, ultrazvuk plus další vyšetření, anamnéza apod. - v podstatě v prvním kroce použijí všechny dostupné postupy neznamenající riziko) vyjde určité minimální riziko postižení - někde 1:50, někde už při 1:200. Tady jen pozor na ta čísla, jsou snad schválně udávaná v tomhle formátu, aby zněla děsivěji a aby se hůř porovnávala s procenty uvedenými u rizik vyšetření. Mějte na paměti, že 1:200 je 0,5% a ještě zhrozivě znějících 1:20 je "jen" 5%.

Pokud tedy dostanete po ultrazvuku verdikt někde mezi 1:200 a 1:50, dochází k pozoruhodné situaci:

  • pravděpodonost postižení je 0,5-2%
  • pravděpodobnost, že druhý krok vyšetření povede k potratu zdravého plodu, je také kolem 0,5-2%

V případě, že se vám "vhodně" sejde určené riziko postižení a riziko vyšetření udané tím kterým ústavem, může dojít k paradoxní situaci, že je větší šance, že vyšetření plod zabije, než že odhalí vadu. To nedává smysl, že?

Chybná úvaha. Stejně jako u očkování, i tady je potřeba použít základní vzoreček pro počítání rizika - pravděpodobnost * velikost případné škody. Škoda zde je "přijít o zdravý plod" a "žít s postiženým dítětem".

Pokud se tedy dostanete do téhle nezáviděníhodné situace, racionální postup je následující:

  1. Nejprve se rozhodněte, jestli v případě pozitivního výsledku půjdete na potrat. Pokud ne, nemá smysl test dělat. Je to kruté, je to příliš brzo, ale je to tak. Pokud na potrat nakonec stejně nepůjdete, mění se rizika naprosto drasticky ve váš neprospěch - i pokud "samovolný potrat postiženého plodu" považujete za pozitivní variantu.
  2. Zvažte "cenu" obou případných "škod". Další nelehký, skoro nemožný úkol. Ale bez toho to nepůjde. Kolikrát víc by vám vadilo mít na krku postižené dítě, než přijít o zdravý plod? Postižené dítě pro vás může být zátěž na celý život, potrat nemusí znamenat konec nadějí na dítě. Na druhou stranu, může to u vás být naopak - kolikrát víc by vás bolelo přijít o zdravé dítě? Možná už další šanci mít nebudete, možná vás vyhlídka na život s postiženým dítětem děsí mnohem míň než vyhlídka na život bez potomků.
  3. Vynásobte pravěpodobností. Nedejte se zmást řečmi kolem a naléháním lékařů, neberte v úvahu výroky jako "nejspíš je postižené". Neřešte výsledky jednotlivých dílčích testů. Dostali jste zprávu a v ní nakonec někde musí být jasně řečená celková pravěpodobnost postižení. Druhou pravděpodobnost (potratu kvůli vyšetření) vám taky musí jasně sdělit. Pokud se dostanete s pravděpodobností postižení někam mezi 1:200 a 1:50, máte to jednodušší - obě rizika mají stejnou pravděpodobnost, takže stačí porovnat, co vás víc děsí.
  4. Pokud vám vyšlo větší riziko (procenta * škoda) postižení, jděte na druhý test. Pokud vám vyšlo větší riziko potratu zdravého plodu, test odmítněte. Není povinný, můžou vás přesvědčovat, jak chtějí, můžou požadovat podepsat revers - podepište, nechoďte. Lékaři znají jen jednu část té rovnice, pravděpodobnost. Škodu můžete určit jen vy. Nikdo jiný než vy tudíž nemá dost údajů na to, aby mohl rozhodnout.

Dobrý lékař by to měl takto brát, bohužel ne všichni lékaři jsou zároveň bezpečnostními experty - v takovém případě se jimi musíte stát vy. Takže: pravěpodobnost krát škoda. Nechte si od lékařů poradit v tom, v čem jsou dobří - v určení pravděpodobností. Ale pak to nezapoměňte vynásobit. A nenechte si namluvit, že se můžete správně rozhodnout bez násobení.