wegguy.cz

Konečně jsem dotáhl do konce výběr svých fotek za rok 2008. Nic moc, samej Zéland. Ale je to hotový a je to ve fotkách.

Kdo ví, o co jde, najde známou ikonku na známém místě svého oblíbeného prohlížeče (co já vim, kde to kterej prohlížeč má?). Kdo neví, toho to asi nemusí zajímat.

Každá stránka má vlastní feed / seznam feedů, většinou se dá vcelku snadno odhadnout, co v kterém bude.

Předesílám, že fotky svůj feed nemají a asi ani mít nebudou - pokusím se ale o nových psát do novinek.

Broumovské stěny a Gory Stolowe.

Měl bych tu nějaké nové fotky z Bulharska, konkrétně ze Staré Planiny. Aspoň prozatím je to ale beta, ještě jsem to po sobě nečetl, takže tam bude překlepů jak v českých internetových denících.

Dnes jsem si opět rozšířil svou skromnou sbírku zbloudilých hledačů pokladů.

Z googlu sem zabloudil nějaký nešťastník hledající výraz "prirucka jak v praci udelat co nejmin aby to nikdo nepoznal".

IP byla z rozsahu přiděleného české Akademii věd.

Tak jsem se zas jednou vydal vlakem dál než a humna. Byl to zase zážitek.

Hlavák je pořád ještě plný ohrazených prostorů, kde se ještě staví. Na jedné z těch zdí visel nápis Vodafone a pod ním šipka ohnutá dolů, doleva a nakonec nahoru, vedle toho nápis "obchod". Nevím proč, ale pochopil jsem to jako nápis k té šipce, jako že od slova obcházet, a až po chvíli mi došlo, že se to vztahuje k tomu Vodafone.

Poprvé jsem jel vlakem EC poté, co zrušili příplatky na vlaky vyšší kvality. Konečně jsem tedy dnes zjistil, že České dráhy ve skutečnosti nezrušily příplatek - zrušily tu vyšší kvalitu.

Nejsilnějším zážitkem byl ale průjezd seřaďovacím nádražím ve Vysočanech. Asi 10 kolejí tam tiše zarůstá břízami, některé sahají až nad úroveň trolejí. V druhé části už ty koleje vytrhali, tak tam jen stojí ve vznikajícím lese sem tam semafor.

Budu se tam někdy muset zajít podívat s foťákem.

Tak jsem byl zas po hodně dlouhé době v tom našem Národním muzeu.

Nechci si tu pouštět hubu na špacír a porovnávat nebo hodnotit kvalitu exponátů a expozic. Ta je dost subjektivní a já otevřeně říkám, že na některé z nich prostě nemám vzdělání.

Ale tohle že v Národním muzeu najdu, jsem fakt nečekal:

Když jde o to se zasmát nad lidskou blbostí, můj oblíbený bulvár málokdy zklame.

Dnes vydali moc pěkný článek o hrdinském skutku jednoho čerstvého tatínka:

Neobvyklý porod zažila žena z obce Herink na Jesenicku. Chlapečkovi se na svět zachtělo před třetí hodinou v noci a narodil se ještě před příjezdem sanitky. Na porodní bábu si tak musel zahrát tatínek, po telefonu mu radila operátorka záchranářů.

...

Záchranáři se po příjezdu postarali o novopečenou maminku i její miminko. "Oba pacienty převezli sanitním vozem do porodnice Fakultní Thomayerovy nemocnice v Krči," dodala Janečková. [zdroj, verze 31. října 2008 14:22]

Taky se vám na tom něco nezdá? Nejste sami - ani já jsem do dneška netušil, že pojmem "jesenicko" označujeme okolí vesnice Jesenice u Prahy.

Jako každoročně jsem se pokusil o výběr nejlepších fotek, co jsem vloni pořídil. Není to nic světoborného, ale pár jich možná, snad, stojí aspoň za něco.

My proti osobním automobilům nehodláme bojovat cenou, ale dostupností, rychlostí... - Petr Moravec, náměstek pro osobní dopravu, ČD (Události, ČT, 8.10.2008)

No to je přeci super, že mi budou vlaky jezdit přímo od baráku a do cílové stanice (kterékoliv) to nebude s více než dvěma třemi zastávkami!

...nedokážu si představit, jak jinak by zrovna autům chtěli v těchdle ohledech konkurovat.

Hledal jsem na mapách na googlu "The Bridge to Nowhere". Odepsal, že "The Bridge" našel v Texasu, ale kdeže je to "Nowhere", kam z toho Bridge chci jet?

Včera jsem na jednom počítači opravoval asociaci ZIP archivů s explorerem - nebyl na něm žádný jiný program na práci s archivy, takže se zip nedal nijak otevřít. Vím, že k tomu potřebuji stáhnout jen jeden soubor s opravou. Soubor jsem našel a stáhnul.

Byl zabalený v ZIP archivu.

Včera se mi podařilo (víceméně omylem) vytvořit nové české slovo. Teda - to "české" je diskutabilní, ale nové je skoro určitě:

nevyigelitili

Je to jako "nevysklili", akorát že v tom okně byla místo skla igelitová fólie.

Tak vám nevim, jestli to je ta správná motivace...

...v hospodě, kde číšnici dělá jedna takymatfyzačka. Ale to sem nepatří.

O obhajobě toho moc napsat nemůžu, protože jsem v té době lyžoval kdesi v Alpách. Taky odevzdávat jsem nebyl já, ani předvádět to oponentovi...celkem vzato jsem se ke konci skoro flákal. Ale co už, měl jsem nejvíc odpracovaných hodin.

Zkusím shrnout aspoň nějaké závěrečné poučení a poučky z našeho projektu.

Softwarový projekt na MFF

Oficiální délka tvání projektu je podle nových pravidel 9 měsíců. Reálně jsme na projektu dělali skoro rok, a to nepočítám přípravu, úvodní dohadování se zákazníkem, hledání vedoucího a podobně.

Prvních zhruba 6 měsíců práce na projektu bylo celkem poučných a užitečných šest měsíců. Naučili jsme se leccos z reálného světa, kde si člověk nesmolí jen tak něco sám a pro sebe. Velkou studnicí zkušeností bylo, že jsme dělali reálný projekt pro reálného zákazníka (reálný zákazník se pozná zejména podle toho, že neví určitě, co chce, ale zato ví přesně, že to chce hned - no, nejpozději do týdne).

Pak se to ale tak trochu zvrtlo, jak už jsem koneckonců psal. Přišla fáze, kdy už se moc nevymýšlelo a nenavrhovalo, ale spíš dodělávalo, testovalo, opravovalo, dokumentovalo.

A nejhorší zkušenost asi mám z posledních dvou tří měsíců, kdy jsme začali finišovat a připravovat finální podobu aplikace i dokumentace k odevzdání. Tam se podle mého největší přednost projektu, reálný zákazník, začala jevit jako podstatná překážka při obhajobě. Projektová komise má pravděpodobně suplovat "reálného" zadavatele projektům, které skutečného (čti komerčního) zadavatele nemají a zadává je škola. My zadavatele měli a požadavky komise se tváří v tvář tomuto faktu splňovaly těžko. Bylo nám v podstatě řečeno, že to, že máme reálného zadavatele, je náš problém, a k obhajobě že to půjde podle požadavků komise. Takže jsme vlastně museli udělat aplikaci splňující požadavky dvou "zadavatelů", leckdy dost odlišné až protichůdné.

Obhajoba například požaduje odevzdání "hotového díla". Že v reálu děláte aplikaci na zakázku, u které se vysloveně předpokládá průběžný vývoj ještě po několik let? Nezájem. Že návod k použití má podle dohody sepsat zadavatel podle svých představ? Ale komise chce mít návod k použití od vás.

Nakonec jsme kvůli obhajobě udělali dost reálně zbytečné práce a (s pomocí vedoucí) složitě formulovali, že to a to není součástí projektu, abychom mohli říct, že co bylo součástí, je hotové.

Zlášť otřesným zážitkem, co jsem slyšel od kolegů, byl přístup komise k obhajobě samotné. Na obhajobu se od začátku uráčil přijít jeden z devíti členů komise, předseda komise přišel asi v půlce a nevěděl pak prakticky, o co se jedná oprava: kolega, co tam byl, mě opravil - předseda komise nepřišel vůbec. Naši roční práci prý zhodnotili slovy "No jo, tak obhájeno, další".

Na drouhou stranu pozitivní zkušeností, zlášť pro další generace matfyzáků, je, že v novém formátu už není vyžadována polovědecká objevná práce, ono dříve často zmiňované slibování hor a dolů. Obhájili jsme s projektem, ve kterém nebylo nic objevného, nebyla v něm použita žádná vyjímečná myšlenka, žádný extra algoritmus. Ale byl to projekt, na kterém jsme odpracovali podle našich záznamů 1650 hodin, trval 11 měsíců a byl z reálného světa. Nebyl to projekt, který by přinesl něco objevného světu, ale přinesl dost zkušeností nám. Tedy předmět, z něhož vytěžili primárně jeho studenti, ne fakulta.

Obecně

Tady je pár obecných pouček pro začátečníky, jako jsme (byli) my:

Komunikace - podle mě jsou zásadní pravidelné schůzky, e-mailová konference a ICQ nebo jiný instant messenger. Primárně jsme věci řešili přes mailing list, ICQ posloužilo pro rychlé řešení čehokoliv s jedním člověkem a týdenní schůzky se ukázaly nepostradatelné zejména kvůli motivaci - každý se snažil mít do schůzky to, co měl za ten týden udělat, opravdu hotové.

Repository - o nutnosti používat pro kód a další soubory repository, umožňující současnou práci celého týmu na projektu, snad ani nemusím psát. Zvolili jsme CVS. A protože jsme žili v reálném světě, nevyhnuli jsme se ani takovým libůstkám, jako je větvení.

Evidence chyb - používali jsme systém Mantis. Že to bez issue tracking systému nepůjde jsme zjistili, když jsme začali potřetí či počtvrté objevovat již jednou nalezené chyby, které ale v e-mailové konferenci "tak nějak zapadly".

Dokumentace - dokumentace v kódu je samozřejmostí, a ke konci začali už i moji kolegové zjišťovat, že není od věci popis funkce napsat dřív než její tělo. Kromě toho jsme myšlenky a návody k použití různých modulů aplikace dokumentovali s pomocí wiki (Mediawiki, konkrétně). Učesat nějak dokumentaci do odevzdatelné podoby, přidat uživatelskou a programátorskou příručku nám trvalo skoro půl roku.

Další dokumenty - je dobré si schovávat (nejlíp v repository) všechny dokumenty vzniklé při práci. A hlavně je užitečné schovávat si všechny dokumenty, které vám kdy zákazník poslal, nejlíp s datem přijetí. Kromě toho bych rozhodně doporučil zaznamenávat si důsledně počty odpracovaných hodin.

Modelování rozhraní aplikace - velice užitečná věcička. Protože naše aplikace byla webová stránka, použili jsme opět wiki (v ní se stránky a vazby mezi nimi dělají opravdu snadno a rychle). Nejen že nám model GUI umožnil najít místa, kde jsme zákazníka špatně pochopili, často taky našel místa, kde zákazník netušil, co chce, často ani netušil, že má něco chtít. Nad modelem to pak byl nucen domyslet. Zásadní je, že model se mění nesrovnale snáz, než výsledná aplikace.

Několik dokumentů, které jsme vytvořili (tedy hlavně já), když jsme se (všichni) učili se zmíněnými nástroji, jsem posbíral a nabízím vám je v tomhle ZIP archivu.

Trocha statistiky

Protože jsme si všichni víceméně poctivě psali odpracované hodiny, můžu posloužit několika grafy, které aspoň orientačně ukazují průběh naší práce.

Práce během měsíců v absolutních číslech:


Podíly jednotlivých druhů činností během měsíců:


Podíly druhů činností celkem:

...ale i tak stojí za to. Celkem mě dorazil.

Na seznamu někdo hledal výraz, cituji doslova: "Jak se davají kytky na hrob".

Svědčí to o zvídavém duchu tazatele. Bohužel, co chtěl vlastně najít, jsem nepochopil ani já, natož aby to pochopil stroj. Tak či tak, hledal to i u mě. A nenašel.

Náš projekt se konečně chýlí ke konci. Koncem února odevzdáváme. Píšu konečně, protože ač bychom nějaký měsíc navíc určitě užili, asi bychom to už psychicky nevydrželi.

V říjnu jsem psal o tom, že už jsme za bodem, kdy nás to přestalo bavit. A byla to pravda - produktivita šla rapidně dolů. Lepší je to až teď tváří v tvář termínu obhajoby. Nutno poznamenat, že krizi částečně zavinilo taky to, že dva z pěti členů týmu se museli věnovat ďábelské semestrálce na OSy (pro nematfyzáky - předmět Operační systémy s ďábelskou semestrálkou, kde letos museli ve skupinkách po třech až čtyřech lidech za semestr naprogramovat vlastní operační systém) a neměli skoro na nic jiného, tedy ani na projekt, čas. A můj pocit neproduktivity je určitě taky způsobený tím, že sám jsem koncem prázdnin dělal hodně a od října už konstruktivního skoro nic.

Dokumentace

Někdy v říjnu jsme se rozhodli, že už je načase začít dávat dohromady dokumentaci. Nějakou jsme už samozřejmě měli, jednak hi-level popisy některých tříd z úplného začátku a druhak jakés takés dokumentační komentáře v kódu, ale celé to potřebovalo důkladnou revizi a sjednocení úpravy a technických detailů.

Nebyl to špatný nápad.

Ty čtyři měsíce jsme opravdu strávili dokumentací velkou část času a díky včasnému začátku to vypadá, že to možná i stihneme dát do použitelného stavu. Bohužel generovanou dokumentaci asi při obhajobě jako primární dokument nepoužijeme, protože se nikomu z nás nechce tisknout 976 stran ve dvou exemplářích - ale je to solidní základ pro údržbu aplikace a můžeme se na ni beze studu odkazovat v papírově odevzdávaných dokumentech. Ty se rodí z revidovaných verzí popisů jednotlivých částí aplikace, jak jsme je psali v úvodu projektu vždy autor pro ostatní členy týmu. Velký problém budeme mít asi s uživatelskou dokumentací, protože na uživatelském rozhraní není moc co vysvětlovat, pokud nepočítám věty typu "pro přihlášení klikněte na odkaz přihlásit". Rozhraním k uživateli je jeho prohlížeč, rozhraní by mělo být prakticky intuitivní.

Testování

Zhruba v půlce prosince jsme se rozhodli trochu důkladněji otestovat nejnovější verzi aplikace, než ji nasadíme k zákazníkovi na produkční server.

To taky nebyl špatný nápad.

Objevil jsem v sobě dosud utajený talent pro testování. A v aplikaci jsem objevil desítky chyb. Zhruba dvě třetiny testů, které jsem si na ni vymyslel, skončily chybou.

V týmu mě teď opravdu nemají rádi.

Po tom, co jsem popsal, nepřekvapí, že z testování předvánoční aktualizace se vpodstatě stalo skoro finální testování před odevzdáním. Po odstranění těch vážných z objevených chyb (a v mnoha případech taky odstranění chyb nalezených v těch opravách...už chápete, proč mě nemají rádi?) jsme aktualizaci konečně nasadili bez známějších velkých chyb - dneska.

Ryba hnije od hlavy

Jedna z dalších věcí, která nám přitížila koncem roku a začátkem toho letošního, je, že na projekt začal tak trochu kašlat kromě mě a všech ostatních taky vedoucí našeho týmu. Ano, ten, o kterém jsem psal, že mu nemám skoro co vytknout. Už mám.

Jeho zimní koníčky, zabírající mu čtyři až pět dní v týdnu, nás ostatní štvaly asi všechny. Teď sníh není, ale zase by rád v dubnu odevzdal diplomku, takže má opět málo času. Nevyčítám mu, že nepracuje, hodin nemá nejmíň, ale ani nevede. O Vánocích to vypustili všichni a po Vánocích tak nějak nebyl nikdo, kdo by projekt postrkoval kupředu.

V tom depresivním výčtu, co všechno nás v posledních měsících trápilo, nacházím jen jeden pozitivní bod - za ty čtyři měsíce se přecijen srovnaly trochu počty odpracovaných hodin mezi jednotlivými členy týmu. Mezi prvním a posledním na výkazu odpracovaných hodin je sice pořád skoro dvojnásobný rozdíl, ale osobně to vnímám tak, že nakonec se opravdu nikdo z nás s ostatními nesvezl. Jeden z těch, na které jsem "nadával", si vzal na starost naprogramování jedné celé velké části aplikace, včetně libového AJAXu. S AJAXem jsem dělal jen jednou a docela mi to stačilo. A jiný z těch s méně hodinami si v podstatě vzal na triko kompletaci dokumentace a v posledních týdnech maká opravdu dnem i nocí.

Z posledního

Jak jsme na tom tři týdny před odevzdáním? Máme skoro hotovou implementaci, chybí jen dodělat a dotestovat jednu část, kterou jsme původně ani my dělat neměli. Kromě ní je aplikace i vcelku slušně otestovaná. Máme myslím velice dobrou dokumentaci kódu a skoro hotovou programátorskou dokumentaci. Zbývá tedy už snad jen dotáhnout do konce tyto, nějak dobušit uživatelskou dokumentaci, připravit prezentaci, nějak to obhájit a umřít.

Budeme rádi, až to budeme mít za sebou.

Přidal jsem na úvodní stránku fotek na pár míst takový malý šedý písmenka. To je odkaz na poslední, nejnovější kapitolu v nich. Třeba vám to pomůže při zkoumání, co přibylo.

PRE je Pražská energetika a LOB je lyžařský orientační běh.

V podání PRE to byl povětšinou lyžařský, převážně orientační a občas běh. Časy měly rozptyl od necelé hodiny po dvě a půl hodiny, někteří startovali nebo i dobíhali s lyžemi v ruce, ale neztratil se nikdo.

Pro mě to ale hlavně bylo poprvé v sezóně, kdy jsem se já prase líný dostalo na sníh. Konečně.

Takže, tady jsou fotky sněhu, sněhu, pak taky sněhu...a občas nějakého toho závodníka.